Konec blogu

9. března 2008 v 19:43 | La rose |  O blogu
Proště tenhle blog už mě nebaví jesli chcete tak se podívejte na můj nový zde tak se podivejte....jinak sbohem a satecek
 


Co vy na to?

26. srpna 2007 v 18:01 | La Rose |  O blogu
Nedávno mi na blog někdo napsal tento komentář

[7] nnnnnnnnnn, 8.8.2007 19:07

kdy bys tam ty trapko nedala ty lebky tak by se to dalo přečíst
Možná má pravdu takže hlásněte do ankety jestli mám změnit pozadí
 


Italské prázdniny

3. srpna 2007 v 18:08 | La Rose
Lizzie a Gordo před fontánou
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie eskymačka
aItalské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Paolo a Lizzie
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie,Gordo,sýr,...
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie jako Isabella
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie a ....
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie na začátku
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie v modrém
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie a Isabella
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie a zrcadlo
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie když strhla oponu
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Paolo a Isabella teda Lizzie
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie a ...(prosim vas jak se ta holka jmenovala ja si nemuzu vzpomenout)
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie s Paolem
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizz
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizz jako Issabella
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie a Gordo
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie jako Isabella
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Gordo a ...
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Paolo a Lizzie
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Paolo
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Lizzie
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/
Obal
Italské prázdniny/The Lizzie McGuire Movie/

Music

3. srpna 2007 v 17:53 | La Rose |  O blogu
Písnička What dreams made of od Hillary Duff z filmu Italské prázdniny

Poslední polibek

3. srpna 2007 v 15:38 | La Rose |  Povídky
Seděl vedle ní, dýchal vůni jejího parfému. Pozoroval jak leží oblečená v plesových šatech na posteli. Hladil ji po mokrých tvářích od slz, po jemných vlasech, které ještě nedávno svíral v ruce , po rtech, které směl líbat. Tak moc toužil po polibku. Tak moc toužil po tom, aby ho mohla vidět. Nesměl, nesměl se jí ukázat, nešlo to.Vzlykala a jemu to trhalo srdce. Věděl že tento ples měl být jejich, bohužel tomu nebylo dopřáno.

Rebeka se zvedla z postele, musela už jít. Ještě naposledy se šla podívat do zrcadla. Dlouhá drobná postava se postavila před zrcadlo. Její černo-fialové šaty se při pohybu kývaly jako zvoneček. Vzala do ruky kartáč na vlasy a začala si je pomalými tahy česat.Sedla si do křesílka před vyřezávaný toaletní stoleček.Chtělo se jí zase začít brečet. "Ne, nesmíš plakat, Daniel by tohle nechtěl!"Zadívala se do zrcadla, všimla si vsunuté fotografie za rám zrcadla. Byla na ní ona a Daniel. Tmavovlasý kluk s čertovským výrazem a s úsměvem od ucha k uchu, objímající tenkrát ještě šťastnou Rebeku. Držela fotografii před sebou, dívala se na ni a vzpomínala, že to bylo naposledy co se ještě smála, co byla šťastná, co tu s ní ještě byl Daniel. Upustila fotografii, lekla se klaksonu, který se ozval před jejím domem. "To bude táta." Zvedla ze země fotografii políbila ji a vsunula ji zpět za rám. " Neboj za 10 minut jsem u tebe." Vzala malinkou kabelku a pověsila si ji za rameno. Když procházela kolem psacího stolu, opatrně s něho vzala rudou růži.
Nastoupila do otcova auta. "Tak zlatíčko kam to bude?" Zeptal se jí mile otec. Rebeka se na něj podívala s bolestným výrazem ve tváři. Nemohla mluvit nešlo to. Otec hned pochopil. " Zlatíčko neboj za 10 minut tam budeme." A opravdu za necelých 10minut auto zastavilo před hřbitovem. " Tatí to je dobrý, já na ples dojdu neměj strach, tady se to asi protáhne, jeď domů. Přijdu jak jsme si domluvily jo?" Rebeka se otočila na podpatku a zamířila k velké vstupní bráně, která byla osvětlena pouze jednou pouliční lampou. "Tak jo, a měj se hezky." Věděl, že se jeho milovaná holčička dnes rozhodně bavit nebude. Sklopil hlavu a odjel zpět domů.

Stála sama, opuštěná, před místem, které od jisté doby nenáviděla! Připadala si jako malá rozklepaná holčička, která každou chvilku zavolá maminku o pomoc.Rozhlédla se jestli ji nikdo nevidí, dnes by byla ráda jenom s Danielem. Pomalými kroky vešla na to temné,chladné místo. Šla pořád dál a dál dokud se nezastavila u jednoho menšího, mramorového hrobu. Klekla si před něj, zadívala se na písmena a číslice na něm vyryté. Se slzami v očích pomalinku začala číst. "Daniel Pole - narozen: 4.8. 1985 - zemřel: 10.8. 2002." Když dočetla měla už celé rozmazané oči. Praštila pěstí o hrob. "Bože Daniely ty jsi tu teď měl být semnou! Sakra bylo ti pouhých 17 let! Ty jsi ještě neměl odejít!Proč jsi mě tu nechal?Proč jsi doprčic běžel zamnou? Proč? Proč tam muselo jet to blbý auto?!" V pláči se zhroutila vedle Danielova hrobu, ležela tam dívala se na hvězdy, cítila ho vedle sebe, cítila že je tam s ní!

Seděl na vlastním hrobě, díval se na ni jak tam malátně leží a dívá se na hvězdy. Věděl že tohle je jen a jen jejich chvilka. Rebeka si sedla a zadívala se na něj jako by ho viděla. "Já, já vím že tu jsi Danieli.Ty jsi pořád semnou cítím tě tu." Danielovy se objevily u očí slzy. Seděl, měl pokrčené nohy a na nich opřenou hlavu a plakal, bolest uvnitř něho byla obrovská a ta mu dopomohla. Viděla ho jak tam sedí, jak pláče, byla zmatená. "To není možný", objevil se jí na tváři úsměv. "Danieli." Řekla tak tiše, že se slovo v tichu rozplynulo. Seděl tam, plakal, miluje jí, a milovat vždy bude. Dotkla se ho, pohladila ho po vlasech. Lekl se, otočil se na ni. Ještě pořád seděl na ledovém mramoru, jen zvedl hlavu a nechápavě se na ni podíval. Klečela těsně naproti němu, měla úsměv na tváři. Zvedla ruku a pohladila ho po tváři. "Ale jak?" Nechápal. "Jak je to možný? Já, já jsem mrtvý!" Zadíval se na Rebeku. Dívaly si z očí do očí. Daniel vše pochopil. Tohle byla poslední šance, poslední šance se rozloučit. "Reb!" Zvedl ruku přitáhl si její hlavu ke své a dal jí ten nejkrásnější, nejžhavější, nejdelší polibek. Rebeka mu ho oplatila. Stáli proti sobě, vyděšení z toho co se bude dít, věděli že tohle není na věky. "Miluji tě!" Řekla z plných plic. "Reb, pamatuj si, že budu vždycky s tebou jasný? Miluji tě!". Naposledy ji políbil. Poodstoupil o krůček. Zvedl pravou ruku dlaní k Rebece. Ta udělala totéž. Jakmile se dotkly, začal od toho místa mizet. Stékaly jí slzy, rozplýval se jí, ale co rozpoznala byly pohyby jeho rtů říkaly Miluji tě. Jen tiše odpověděla: "Já tebe taky!" Rukou se stále dotýkal té její. Zvedl druhou a poslal ji pomyslnou pusu, zmizel. Rebeka tam stála s nataženou rukou, pálily jí oči od slz. "Slibuji, že na tebe nikdy nezapomenu." Stál tam a viděl, že se stále dotýkají. Sklopil hlavu. "Slibuji že budu pořád s tebou!"

Vlak

3. srpna 2007 v 15:23 | La Rose |  Povídky
Jdu po ulici a najednou uslyším ten tolik známý hlas: "Ahoj Deny!" Mé uši se nemýlili. Otočím se a uvidím obličej kluka, kvůli kterému každou noc brečím, kterého miluju.
"A…….Ahoj" odpovím trochu zaskočeně. Začnem se spolu bavit a nakonec skončíme na lavičce. Nechápu, proč za mnou přišel…… Až do této chvíle: "No víš, proč jsem vlastně tady!! Příští týden odjíždím." Hmm asi jede někam na prázdniny, pomyslím si Ale on pokračuje dál…
"S mámou a bráchou se stěhujeme do Budějovic k babičce, takže se už nikdy neuvidíme, tak jsem se chtěl rozloučit."
COŽE?!?!?!?! To ne!!! To není pravda!!! Nesmí!!!
Nakonec ze sebe dostanu jen: "PROČ…?!?"….. A pak následovala věta, která mi připadala, jako by mi někdo vrazil nůž do zad….: "Mám tam holku víš, asi ji miluju a chtěl bych s ní být častěji. Proto odjíždím s mámou, jinak bych tu zůstal:"
Tak tohle je ta nejhorší noční můra!! Na tohle teda nemám a nezmůžu se na nic.,,Já vím, asi jsem tě překvapil…." Pokračuje, "ale kdybys ji viděla! Je prostě skvělá, moc si rozumíme, takovou holku jsem prostě nikdy nepotkal,"
AUUUUUU!!!!! Teď jsi mi zasáhl tím ostrým nožem přímo do srdce. Konečně ze sebe něco vyklopím: "A……kdy odjíždíš??"
"Příští týden v pátek. Jedem vlakem v 9 hodin z nádru."
Mám pocit, že omdlím….ne!! Je to, jako by jsem už nežila!! ON!! To on zabil i to poslední? Co ve mně bylo……
"……..je skvělá…….lepší holku neznám………."- jeho slova se mi furt dokola přehrávají v hlavě.
Proč? Proč jen tak neodjel…? Proč za mnou musel přijít a říct mi to…?? Copak on nechápe, že tímto mě zabíjí??
"Tak….. hodně štěstí a…. měj se krásně…. V pátek se ještě uvidíme…"
"Cože? Ty mě přijdeš doprovodit? Jsi moc hodná a tvůj kluk má velký štěstí…!!"
Buuuuu….. Prosím, přestaň!!
"Ano přijdu tě doprovodit. Budu před vlakem, tak jak mě uvidíš, tak vylez, ano? Pamatuj si to…"
"Jojo, jasně že budu!! Budeš před vlakem….. já tě budu stopro vyhlížet!" Rozloučili jsme se a odešli každý jiným směrem.
Dna do toho osudného pátku byly strašné! V hlavě mi neznělo nic jinýho, než jeho slova o NÍ!!!
Jak moc jí závidím!! Proč ona ne já? Na tuhle otázku mi už asi nikdo neodpoví…. Chodila jsem jako tělo bez duše. Vlastně to tak bylo… Prostě všechno, co ve mně bylo, jsi TY jedinou větou zabil. Teď je jen tělo… a nic víc.
Konečně nastal ten den!! Den, kdy tě vidím naposled. Je 8.55 a na nádraží je jediný vlak. Je to vlak, který nás oddělí navždy. A už vidím i ho se svojí rodinou. Oni nastoupí, ale on ještě zůstane venku. Rozhlíží se… Ano, já vím, že hledá mě, ale ještě není ten správný čas. Průvodčí ho nahání do vlaku a on se se smutným výraz ještě jednou podívá kolem… A já jdu dál…Rozběhnu se a po tvářích mi začnou padat slzy. Jsou to mé poslední slzy pro něho. Už nikdy víc pro něj nebudu brečet. NIKDY V ŽIVOTĚ!!!
Otočím se a vidím, že vlak ještě stále stojí. "ještě mám čas," pomyslím si. Stále běžím…. Tak. Už jsem na místě A teď jen čekat. Ale nebudu čekat moc dlouho, protože slyším z dálky troubení vlaku. Už jede!! Teď jen čekám, až přijede ke mne. Už je celkem blízko… V kapse mám pro něj poslední dopis. Zdalipak si pamatuje na má poslední slova, která jsem mu řekla..? Vlak je stále blíž a blíž. Slyším, jak duní koleje. Řidič vlaku si mě všimne ale příliš pozdě na to, aby vlak ubrzdil….
A já ucítím náraz. Je to velká bolest!! Ale ta, co byla v mém srdci, byla větší. Pak už nic necítím. Má duše pomalu odchází z těla. Ale… jako by se jí nechtělo!! Pořád jsem naživu! Za chvíli mě donesli na nádraží, kam pak pro mě dorazí sanitka. Vlak mě příliš zdeformoval a není na mě příjemný pohled, jinak by mě asi nenesli mezi lidi…… Ale co to!!! ON sedí na lavečce na nádraží a smutně hledí před sebe. Proč není ve vlaku??? Nemohl se stihnout tak rychle vrátit a navíc, vlak nesměl nikdo opustit! Tak co dělá tady??? A pak se podívá směrem, kde ležím jí. Když si mě všimne, ihned vyskočí a přiběhne ke mně. Svalí se za mnou na zem a začne mě objímat. Všude je spousta krve…. Ještě pořád cítím jeho dotek a slzy, které se mu objevily na tváři.
"PROČ?? Proč jsi to udělala???"
"…protože tě miluju…." Ale tohle už on neuslyší…
V dálce slyším sanitku….
"Deny, proč jsi mě opustila"" Já tu zůstal kvůli tobě!! Neodjel jsem, protože jsem si uvědomil, že tebe miluju víc než ji!! Čekal jsem tu na tebe, abych ti to mohl říct a my by jsme byli spolu!! Deny!! Nesmíš mě opustit!! PROSÍÍM!!!!"
Neeee!!!!! To není možné!!!! On nechtěl odjet?!? Zůstal tu!!! Abychom mohli být spolu!! On mě miluje!!
Ale už ho ani neslyším… NE!!! Já už nechci zemřít!! Ne teď!!
Ale je pozdě… Má duše už jde pomalu pryč z těla… Vidím ho, jak mě stále objímá, ale já už tam nejsem. Proč jsem nezemřela hned po nárazu?? Proč jsem musela ještě žít a vyslechnout si to? Sanitka už přijela. Ale je už pozdě. On jede se mnou. Já nás pořád sleduju.
Pak si konečně všimne dopisu, který mi trčí z kapsy. Na obálce je napsáno jaho jméno. Vidím, jak se mu třepou ruce a z očí se mu valí další slzy. Pomalu ho otevře a čte:
Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako teba. Byla jsem kvůli tobbě strašně nešťastná a trápila jsem se moc!! Ale největší bolest pro mě byla, když jsi mi přijel říct, že se stěhuješ za svojí láskou. Vlastně, mrtvá jsem byla už v tu chvíli, co jsi mi to řekl. Asi sis to neuvědomoval, ale bylo to prostě to nejhorší. Pamatuješ si ještě na má poslední slova? Ano, už v tu chvíli jsem věděla, co udělám.. Prostě bych nemohla žít s vědomím, že tě už nikdy neuvidím a že někoho miluješ. Buď šťastný a vzpomínej na mě jen v tom dobrém.
MILUJI TĚ
Položil dopis, podíval se na mě a opět mu vytryskly slzy.
"Ale vždyť já tě taky miluju!! A strašně moc lituju toho, že jsem ti to neřekl dřív!! Ale prostě jsem si to uvědomil až teď!! To já můžu za tvou smrt!!"
Náhle se mu vybavilo….pamatuješ si ještě na má poslední slova??..... ano, přijdu tě doprovodit. Budu před vlakem….
On ví, že už nejsem ve svém těle, proto taky, když mu to v sanitce oznámí, ihned chce jít pryč. Vystoupí a běží a běží… na místo, kde jsme se spolu bavili naposled. Proklíná ten den, kdy se za mnou rozhodl přijet! Proklíná všechno, co mi řekl a prosí Boha, ať vrátí čas!! Nic by se nestalo!!
Jenže on si uvědomí, že je příliš pozdě a čas už nikdy nevrátíš…

Citáty

20. července 2007 v 10:06 | La Rose |  Láska
Nejkrásnější 13citátků které jsem našla:
1. Srdce dělá zázraky, ale rozum na ně nevěří.
2. Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.
3. Pro lásku bych třeba zemřel, pro život jsem se narodil...
4. Láska je jako sněhová vločka. Když si myslíš, že ji pevně držíš, roztaje...
5. Láska je jako slza. Rodí se v oku a padá k srdci.
6. Láska je jako příklad z matematiky. Počítáš a u výsledků zjistíš, že jsi někde udělal chybu. Chceš se vrátit, ale nemůžeš - zvoní...
7.Když miluješ málo, ublížíš tomu druhému. Když miluješ moc, ublížíš sobě. Když milujete oba stejně a upřímně, je to moc krásné na to, aby to vydrželo...
8. Přátelství může skončit láskou.Ale láska přátelstvím jen málokdy.
9. Nabídnout přátelství někomu,kdo chce lásku to je jako dát chleba někomu,kdo umírá žízní!!
10.Nejhorší způsob jak někoho propásnout, je sedět hned vedle něho a vědět, že ho nemůžeme mít...
11.Láska je líbezný květ,ale je třeba odvahy,abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti.
12.Lásku si člověk ze srdce nevytrhne, to není bolavý zub.
13.Pták může milovat rybu ale kde budou žít...?



Srdíčka

20. července 2007 v 9:31 | La Rose |  Láska

Ocenění

20. července 2007 v 8:44 | La Rose |  O blogu
Jedno moje ocenění

Kam dál