Vlak

3. srpna 2007 v 15:23 | La Rose |  Povídky
Jdu po ulici a najednou uslyším ten tolik známý hlas: "Ahoj Deny!" Mé uši se nemýlili. Otočím se a uvidím obličej kluka, kvůli kterému každou noc brečím, kterého miluju.
"A…….Ahoj" odpovím trochu zaskočeně. Začnem se spolu bavit a nakonec skončíme na lavičce. Nechápu, proč za mnou přišel…… Až do této chvíle: "No víš, proč jsem vlastně tady!! Příští týden odjíždím." Hmm asi jede někam na prázdniny, pomyslím si Ale on pokračuje dál…
"S mámou a bráchou se stěhujeme do Budějovic k babičce, takže se už nikdy neuvidíme, tak jsem se chtěl rozloučit."
COŽE?!?!?!?! To ne!!! To není pravda!!! Nesmí!!!
Nakonec ze sebe dostanu jen: "PROČ…?!?"….. A pak následovala věta, která mi připadala, jako by mi někdo vrazil nůž do zad….: "Mám tam holku víš, asi ji miluju a chtěl bych s ní být častěji. Proto odjíždím s mámou, jinak bych tu zůstal:"
Tak tohle je ta nejhorší noční můra!! Na tohle teda nemám a nezmůžu se na nic.,,Já vím, asi jsem tě překvapil…." Pokračuje, "ale kdybys ji viděla! Je prostě skvělá, moc si rozumíme, takovou holku jsem prostě nikdy nepotkal,"
AUUUUUU!!!!! Teď jsi mi zasáhl tím ostrým nožem přímo do srdce. Konečně ze sebe něco vyklopím: "A……kdy odjíždíš??"
"Příští týden v pátek. Jedem vlakem v 9 hodin z nádru."
Mám pocit, že omdlím….ne!! Je to, jako by jsem už nežila!! ON!! To on zabil i to poslední? Co ve mně bylo……
"……..je skvělá…….lepší holku neznám………."- jeho slova se mi furt dokola přehrávají v hlavě.
Proč? Proč jen tak neodjel…? Proč za mnou musel přijít a říct mi to…?? Copak on nechápe, že tímto mě zabíjí??
"Tak….. hodně štěstí a…. měj se krásně…. V pátek se ještě uvidíme…"
"Cože? Ty mě přijdeš doprovodit? Jsi moc hodná a tvůj kluk má velký štěstí…!!"
Buuuuu….. Prosím, přestaň!!
"Ano přijdu tě doprovodit. Budu před vlakem, tak jak mě uvidíš, tak vylez, ano? Pamatuj si to…"
"Jojo, jasně že budu!! Budeš před vlakem….. já tě budu stopro vyhlížet!" Rozloučili jsme se a odešli každý jiným směrem.
Dna do toho osudného pátku byly strašné! V hlavě mi neznělo nic jinýho, než jeho slova o NÍ!!!
Jak moc jí závidím!! Proč ona ne já? Na tuhle otázku mi už asi nikdo neodpoví…. Chodila jsem jako tělo bez duše. Vlastně to tak bylo… Prostě všechno, co ve mně bylo, jsi TY jedinou větou zabil. Teď je jen tělo… a nic víc.
Konečně nastal ten den!! Den, kdy tě vidím naposled. Je 8.55 a na nádraží je jediný vlak. Je to vlak, který nás oddělí navždy. A už vidím i ho se svojí rodinou. Oni nastoupí, ale on ještě zůstane venku. Rozhlíží se… Ano, já vím, že hledá mě, ale ještě není ten správný čas. Průvodčí ho nahání do vlaku a on se se smutným výraz ještě jednou podívá kolem… A já jdu dál…Rozběhnu se a po tvářích mi začnou padat slzy. Jsou to mé poslední slzy pro něho. Už nikdy víc pro něj nebudu brečet. NIKDY V ŽIVOTĚ!!!
Otočím se a vidím, že vlak ještě stále stojí. "ještě mám čas," pomyslím si. Stále běžím…. Tak. Už jsem na místě A teď jen čekat. Ale nebudu čekat moc dlouho, protože slyším z dálky troubení vlaku. Už jede!! Teď jen čekám, až přijede ke mne. Už je celkem blízko… V kapse mám pro něj poslední dopis. Zdalipak si pamatuje na má poslední slova, která jsem mu řekla..? Vlak je stále blíž a blíž. Slyším, jak duní koleje. Řidič vlaku si mě všimne ale příliš pozdě na to, aby vlak ubrzdil….
A já ucítím náraz. Je to velká bolest!! Ale ta, co byla v mém srdci, byla větší. Pak už nic necítím. Má duše pomalu odchází z těla. Ale… jako by se jí nechtělo!! Pořád jsem naživu! Za chvíli mě donesli na nádraží, kam pak pro mě dorazí sanitka. Vlak mě příliš zdeformoval a není na mě příjemný pohled, jinak by mě asi nenesli mezi lidi…… Ale co to!!! ON sedí na lavečce na nádraží a smutně hledí před sebe. Proč není ve vlaku??? Nemohl se stihnout tak rychle vrátit a navíc, vlak nesměl nikdo opustit! Tak co dělá tady??? A pak se podívá směrem, kde ležím jí. Když si mě všimne, ihned vyskočí a přiběhne ke mně. Svalí se za mnou na zem a začne mě objímat. Všude je spousta krve…. Ještě pořád cítím jeho dotek a slzy, které se mu objevily na tváři.
"PROČ?? Proč jsi to udělala???"
"…protože tě miluju…." Ale tohle už on neuslyší…
V dálce slyším sanitku….
"Deny, proč jsi mě opustila"" Já tu zůstal kvůli tobě!! Neodjel jsem, protože jsem si uvědomil, že tebe miluju víc než ji!! Čekal jsem tu na tebe, abych ti to mohl říct a my by jsme byli spolu!! Deny!! Nesmíš mě opustit!! PROSÍÍM!!!!"
Neeee!!!!! To není možné!!!! On nechtěl odjet?!? Zůstal tu!!! Abychom mohli být spolu!! On mě miluje!!
Ale už ho ani neslyším… NE!!! Já už nechci zemřít!! Ne teď!!
Ale je pozdě… Má duše už jde pomalu pryč z těla… Vidím ho, jak mě stále objímá, ale já už tam nejsem. Proč jsem nezemřela hned po nárazu?? Proč jsem musela ještě žít a vyslechnout si to? Sanitka už přijela. Ale je už pozdě. On jede se mnou. Já nás pořád sleduju.
Pak si konečně všimne dopisu, který mi trčí z kapsy. Na obálce je napsáno jaho jméno. Vidím, jak se mu třepou ruce a z očí se mu valí další slzy. Pomalu ho otevře a čte:
Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako teba. Byla jsem kvůli tobbě strašně nešťastná a trápila jsem se moc!! Ale největší bolest pro mě byla, když jsi mi přijel říct, že se stěhuješ za svojí láskou. Vlastně, mrtvá jsem byla už v tu chvíli, co jsi mi to řekl. Asi sis to neuvědomoval, ale bylo to prostě to nejhorší. Pamatuješ si ještě na má poslední slova? Ano, už v tu chvíli jsem věděla, co udělám.. Prostě bych nemohla žít s vědomím, že tě už nikdy neuvidím a že někoho miluješ. Buď šťastný a vzpomínej na mě jen v tom dobrém.
MILUJI TĚ
Položil dopis, podíval se na mě a opět mu vytryskly slzy.
"Ale vždyť já tě taky miluju!! A strašně moc lituju toho, že jsem ti to neřekl dřív!! Ale prostě jsem si to uvědomil až teď!! To já můžu za tvou smrt!!"
Náhle se mu vybavilo….pamatuješ si ještě na má poslední slova??..... ano, přijdu tě doprovodit. Budu před vlakem….
On ví, že už nejsem ve svém těle, proto taky, když mu to v sanitce oznámí, ihned chce jít pryč. Vystoupí a běží a běží… na místo, kde jsme se spolu bavili naposled. Proklíná ten den, kdy se za mnou rozhodl přijet! Proklíná všechno, co mi řekl a prosí Boha, ať vrátí čas!! Nic by se nestalo!!
Jenže on si uvědomí, že je příliš pozdě a čas už nikdy nevrátíš…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ada ada | Web | 4. října 2007 v 15:19 | Reagovat

:( skoro az brecim

2 vsestarsky vsestarsky | Web | 20. listopadu 2008 v 22:12 | Reagovat

ahoj.

koukni se na vsestarsky.blog.cz

jsou tam videa obrazky  hry horoskopy a jine

ahoj

3 Anýsek13 Anýsek13 | 17. ledna 2009 v 22:21 | Reagovat

hrozně krásný a smutný fakt mi vytriskli slzy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama